O víkendu 12. a 13. června jsme v areálu ZŠ U Nemocnice v Rumburku uskutečnili náš první letošní minikemp pro přípravkové a nejmladší členy BAŠ. Spousta tréninku, spalující slunce, opékání buřtů, spaní na žíněnkách a návazný turnaj 3x3, to vše nám zajistilo spoustu zážitků a zábavy.
Vzhledem k tomu, že jsme si děti přebírali v odpoledních hodinách po celém týdnu školní docházky, a to v dosud nejparnějších dnech, nebylo jasné, jak svěže budou naladěny na naše tréninkové plány. Je snadné zapomenout na to, jaké to je, být dítětem. Jejich zotavovací procesy jsou obdivuhodné a jejich nezdolnost je obrovská. Ihned po příchodu si bez vyzvání odskákaly do tělocvičny a už pálily na jeden koš za druhým.
Měly jsme pro ně připravena různá cvičení k rozvoji jejich individuálních dovedností. Progrese v těchto cvičeních šla od naprostých základů k pokročilejším a složitějším prvkům basketbalové průpravy. Po zábavných rychlostních hrách v tělocvičně, rozvoje cítění míče a driblinku jsme se vydali na obrovské venkovní hřiště a dali vše trochu do pohybu. Cvičení jsme v zájmu udržení dětské pozornosti střídali, i když jsme stále dbali na cílenou dovednostní progresi, která by byla uplatnitelná v sobotním turnaji 3x3. Kromě různých druhů nájezdů kolem imaginárních, plastových obránců, to byl především úplný dovednostní základ pro basketbalovou spolupráci – přihrávání.
Čas letěl neúprosně, bohatý pitný režim zajistil, aby se z dětí nekouřilo a jediné, co nás vytrhlo z takřka pěti hodinového trénování, byl hlad! Naprosté překvapení však způsobilo, že v průběhu přípravy ohniště a buřtů si děti samy vymyslely, že spolu budou závodit ve sprintech, nebo ve skoku do dálky. Některé ani nechtěly odložit míč. Po vydatné večeři, při jejíž přípravě naštěstí nikdo neuhořel, to netrvalo ani pár minut a děti už poměřovaly své výkony ve skoku do dálky. Velká část na beach volejbalovém kurtu spatřila největší pískoviště světa a dva přítomní judisté tam do setmění rozdávali lekce v pádech a v úpolení.
Když už to vypadalo, že únava jde ruku v ruce s ubývajícím světlem, nastal čas večerní hygieny. V domnění, že děti po předcházející mnohahodinové pohybové náloži včas odpadnout, jsme se opět nestačili divit. Už v pyžamu vzali znovu míče a začaly mezi sebou soupeřit 1 na 1, nebo jen střílely na koš a driblovaly. Úspěch! Spaly jako nemluvňata a se zazvoněním na ranní hodinu začalo vše nanovo.
Po vydatné snídani jsme se z venkovní terasy vydali na náš miniturnaj, kde jsme hráli systémem 3x3 na jeden koš po 5 minutách. Pro děti bylo velkou výzvou naše rovnoměrné rozdělení do týmů, kdy jsme z těch nejšikovnějších učinili kapitány. Museli vést svá družstva, kde měli kolikrát velmi provokativní typy, a nám bylo jasné, že se to kapitánům zrovna nezamlouvá. Na konečném vyhodnocení však pochopili, proč byla jejich role tak důležitá a hodnotná, přičemž bylo vidět, že tato předaná hodnota jim dopřála pocit dílčího vítězství. Pro vyšší podporu soutěživosti, ale také zábavy, jsme po přestávkách uspořádali i dovednostní soutěže v rychlostním slalomu driblinkem a v počtu nejvíce vstřelených dvojtaktů na čas.
Když některé děti litovaly, že už je konec, nebo se také ptali, zda ještě bude nějaký minikemp, měli jsme z celého parného a intenzivního minikempu o to větší radost.
Na viděnou příště!
Jan Hladík