První nepříjemné překvapení na nás čekalo hned na ranním odjezdu. Kromě velmi časné hodiny odjezdu jsme navzdory slíbenému vlastnímu autobusu zjistili, že si budeme dělit dvoupatrák se třemi dalšími cestovkami. Ideální situace pro naší velmi objemnou bagáž plnou basketbalových míčů a tréninkových pomůcek všeho druhu, mezi nimiž nechybělo ani BOSU. To vše nám bohužel zadělalo na nepříjemnou situaci při našem odjezdu zpět do ČR. Nejsme ale žádná ořezávátka, prostě jsme se s tím museli vypořádat!
Náš příjezd byl doprovázen návratem slunečného počasí, takže jsme vysokou tréninkovou zátěž mohli ideálně doplňovat blahodárným účinkem slunečních lázní na písčitých plážích. Ty jsme měli od kempu opět přímo jako na dlani.
První silná facka od cestovky však přišla hned po ubytování, kdy jsme spatřili jídelní lístek. Navzdory naší objednávky plné penze, a litého boje o její více sportovcům nakloněný obsah, na nás místo plného oběda čekala pouze parodie na polévku. No, živte z toho děti po dvou fázích tréninku…. Nebýt finančního příspěvku Schrödingerova institutu, byli bychom ve velmi nepříjemné situaci. Náš tým tak musel denně zajišťovat nákup čerstvých potravin, přípravu jednoho celého jídla, svačin a doplňovat nevyhovující stravu ovocem a zeleninou.
Tréninky
První fáze našich tréninků začínala v 7.00 h ráno krátkým výběhem kolem pláže, dynamickým strečinkem na způsob pozdravů slunci, sběhnutím do moře a fází sprintů, které jsme tak v akcelerační fázi měly s přidaným odporem moře, z nějž se startovalo. Objem opakovaných úseků jsme v týdnu měnili dle tréninkové zátěže a intervaly odpočinku zajišťovaly stimulaci rychlostně-silových schopností.
Po snídani jsme získali trochu času navíc díky vlastnímu autobusu, jenž nás dopravoval na dobře známé a velmi dobře vybavené místo druhé fáze tréninků. Sportovní centrum v Blanes nám letos nabídlo rovnou dva basketbalové kurty a příjemný chládek k intenzivnímu dopolednímu tréninku. Motivace všech, i nejmenších účastníků byla opravdu vysoká a počet cca 30 trénujících jsme v předem připravených cvičeních zapojili tak, že každý mohl jet skutečně naplno a mít dostatek času k zotavení před svým dalším úsilím. Cvičení zaměřená na nácvik technik a spacingu pro drive n‘ kick tak v podání našich hráček a hráčů vypadala přesně, jak měla.
Po příjezdu jsme si od kuchařek nechali přesunout výživnější večeři na oběd a po krátké pauze jsme vždy vyráželi řádit na pláž. Někteří celý čas využili k odpočinku a tvorbě vitaminu D. Další pak vytáhli potápěčskou výbavu a vydali se lovit mušle. Ti nejmenší pak znovu prokázali svou nezdolnost a celé odpoledne běhali a skákali do mořských vln. Některé dny jsme se vydali do venkovní posilovny napravovat a formovat těla zkroucená nezdravým školním a počítačovým sezením. Další skupinky pak volily ze široké řady možností vodních radovánek, které Blanes nabízí.
Po odpoledním programu a lehké večeři jsme pro třetí trénink využili městské hřiště. Tam se nám opět podařilo sejít s lokálními borci, kteří nadšeně přijali výzvu ke střetu ve streetballu, ale i pětkovém basketu. Motivace našich hráček a hráčů tak byla vyburcována téměř na maximum. Velmi pozitivně jsme hodnotili, že mladší členi naší výpravy dokázali jasně identifikovat jejich silné stránky v technice a činnostech jednotlivce. Kromě čtení jejich ‚španělské‘ hry jim to pomohlo k odhodlání více pracovat na svých nedostatcích, aby se jim mohli lépe vyrovnat. Tito španělští borci byli nadšení, že jsme na hřiště chodili každý den a v průběhu týdne s námi sehráli mále, na koleně připravené turnaje i ve smíšených týmech.
Na jednu stranu se nám bohužel nepodařilo zajistit oficiální přátelská utkání, jako tomu bylo v loňském roce. Delegát sice dělal maximum, ale vrchol letní sezóny znamenal také absenci španělských hráčů a hráček, kteří by mohli složit regulérní tým. Na druhé straně se nám však každý den podařilo rozjet plnohodnotnou soutěž ve streetballu s lokálními hráči, kteří pocházeli z okolních basketbalových klubů. Jelikož se pak v pátek, kdy jsme svým svěřencům dopřáli možnost volby večerního programu, vytvořila skupinka 11 hráčů a hráček, kteří chtěli vyrazit na městské hřiště naposledy poměřit síly se Španěly, jistě taková organizace nebyla na škodu.
Celé soustředění jsme doplnili několika výlety, do krásné botanické zahrady na vrcholku pobřežních útesů, do vibrující Barcelony a také opakovaně do obrovského aquaparku. Nadšení bylo opravdu velmi silné.
Bohužel nám naše skvělé dojmy a zážitky na konec opět pokazila organizace cestovní kanceláře Unitour. Díky sdílení autobusu s dalšími cestovkami jsme začali nabírat pěti hodinové zpoždění odjezdu, které pak vyústilo k nepříjemné čekání s celou bagáží u chodníku, do čehož začalo pršet. Zpoždění neustále narůstalo a vidina 25 hodinové cesty s následným nástupem na další basketbalový kemp na Jedlové ve většině z nás vřela. Nijak tomu nepomohla ani nervózní a neprofesionální posádka autobusu, která nám dokonce vyhrožovala, že naše zavazadla nenaloží. V roce 2015 jsme se tak mohli setkat s neustále přetrvávající úrovní služeb, která nás nejen v očích cizinců neustále řadí do tzv. východní Evropy.
Blanes je krásné, podmínky jsou tam pro naše trénování zlaté, ale cestovní kancelář Unitour je jeden velký průšvih! Proto na příští rok chystáme přímořský pobyt za lepších podmínek a nejlépe ve spolupráci s vrcholovým basketbalovým klubem. Nechte se překvapit, jak to nakonec dopadne. Jedno je ale jisté, začínáme na tom pracovat již nyní a chceme, aby vše bylo zase o něco lepší.
Fotografie:
Od Tomáše Kuty
ZDE
Od Jana Hladíka
ZDE
Od týmu BAŠ
ZDE