07.09.2017
Nezaháleli jsme ani v létě a tak série akcí Rok s kočkou pokračovala příměstskými tábory. Tentokrát bylo pouze pět turnusů, ale za to jsme si to pořádně užili. A taky jsme změnili barvu.
Pro oživení šatníku jsme zvolili červenou. Tričko obdržel každý účastník a hrdě ho nosil na každém výletě. A že jich bylo hodně. Adrenalin park na Jedlové jsme navštívili snad každý týden. Pokaždé to ale bylo jiné. Jednou jsme lezli po lanech, ve výšce bezmála šest metrů, podruhé jsme se houpali z výšky dvanácti metrů, skákali z deseti a také jsme si vyzkoušeli káry. Dalším výletem po našem okolí byl pěší pochod z Rumburku do Krásné Lípy, kde jsme využili sportovní areál. Vydali jsme se stopovačkou na Dymník, kde jsme si vyzkoušeli své fotbalové dovednosti. Navštívili jsme Tančírnu Balahala, kde jsme si parádně zacvičili. Podívali jsme se i do velkoměsta. Prošli jsme si Libereckou zoologickou zahradu, strávili den v lunaparku v Babylonu a skákali na trampolínách u pana Patrmana. Jeden výlet nás zavedl až do Sloupu v Čechách. Zbytek dnů jsme trávili na naší „základně“ v Jiříkově – jezdili jsme na kole, lezli jako opičky na lanech a běhali po zahradě. Ale jenom jsme nesportovali. Vědomostní hry daly dětem pěkně zabrat. Doufáme, že jsme jejich mozek nažhavili na provozní teplotu a v září je ve škole jistě nic nepřekvapí.
Aby alespoň některé děti zažily atmosféru opravdového tábora, naplánovali jsme dvě přespávačky. Při první jsme oslavili narozeniny a zúčastnili se výcviku obran psů na nedalekém cvičáku Aktivní pes Jiříkov, při druhé se děvčata přiučila něco o vaření a upekla výbornou buchtu.
Aby toho nebylo málo - ve spolupráci se Sierra Survival si děti zdokonalily angličtinu a ještě se naučily, jak rozdělat oheň, nebo postavit přístřešek. A abychom měli ještě něco na památku z letošních příměšťáků, sami jsme si batikovali trička a šátky.
My jsme si celých pět týdnů náramně užili. Velké poděkování posíláme paním kuchařkám a celému kolektivu do Domova důchodců Srdce v dlaních v blízkém Filipově. Pečlivě se všichni starali o naše spokojená bříška a vždy nám vyšli vstříc. Dále děkujeme také všem, kteří nám na naší dlouhé prázdninové cestě pomohli a přispěli k naší spokojenosti.
Celý dojem z Léta s kočkou/se psem nám tak kazí pouze nehezký přístup některých řidičů autobusů, kteří nejsou zrovna dvakrát příjemní a nebojí se nechat jednu vedoucí se psem samotnou na zastávce. Snad to bude příští léto lepší…
Přejeme šťastný začátek nového školního roku a zase někdy příště!
Pančelky, pančitelé a Brett