09.03.2015
O jarních prázdninách se mimo jiné uskutečnil již třetí lyžařský zájezd do italských Dolomit. Právě to jak tento týdenní zážitek probíhal, Vám přiblíží nejen fotky, ale i pár vět od jednoho z účastníků Víta Michaliny.
V neděli 1. 3. jsme si museli trochu přivstat, abychom mohli v brzkých ranních hodinách vyrazit směr Itálie. Cesta proběhla bez problémů. Náš cíl byl penzion Nussbaumerhof ve vesničce Rodeneck.
V pondělí jsme byli nuceni kvůli nepřízni počasí vyrazit do poměrně vzdáleného střediska Alta Badia (130 km sjezdovek, 52 vleků), které slibovalo možnost trochu lepšího počasí. Ačkoliv nás přivítalo intenzivní chumelenicí, nakonec se naše volba ukázala nejlepší možná a během odpoledne několikrát vysvitlo sluníčko.
Úterní probuzení nám dalo zapomenout na pondělní útrapy s počasím. Hned jak jsme rozhrnuli závěsy na oknech našich pokojů a podívali se ven, bylo jasné, že nás čeká počasí, za kterým se do Dolomit jezdí. Celé údolí s okolními štíty hor se topilo ve slunečních paprscích a my jsme nedočkavě hltali snídani, abychom se mohli vydat na sjezdovky. Pro tento den jsme zvolili nedaleké středisko Plose ležící nad městem Brixen. Toto spíše středně velké středisko se 40 km sjezdovek nás za naši volbu odměnilo dnem plným sluníčka a nádherných panoramatických výhledů. Po příjezdu k penzionu nás náš instruktor lyžování Martin Smrčka a jeho sestra Monika (zdravotnice zájezdu) překvapili otužileckou exhibicí, když se oba vrhli do zamrzlého bazénu u penzionu. Z toho se nakonec stala každodenní tradice a k našemu překvapení každý den několik otužilců přibylo. V pátek se již v bazénu s teplotou kolem bodu mrazu cachtalo 9 otužilců.
Středu a čtvrtek jsme strávili v jednom z nejznámějších středisek jménem Kronplatz, který je jedničkou v celé oblasti. 2.275 m vysoký Kronplatz nabízí výhledy v rozmezí 360°, 100 km sjezdovek (z toho dvě nádherné černé sjezdovky o délce 5 km) a 31 vleků rozdělených do tří světových stran. Ve středu nás tato hora přivítala sluníčkem, které s námi vydrželo celý den.
Poslední den lyžování zakončený cestou domů, jsme navštívili naše oblíbené středisko Racines, ve kterém poslední roky naše návštěvy Dolomit končí. Po snídani nezbývalo nic jiného, něž se rozloučit s majiteli penzionu, udělat společné foto, naložit všechny naše věci do autobusu a vyrazit směr Racines. Při nákupu skipasů nám sice trochu zatrnulo, když nám paní pokladní oznámila, že jezdí pouze jediná lanovka, protože ve vyšších partiích příliš fouká. Naštěstí se vítr brzy uklidnil, lanovky byly spuštěny a my si mohli užít všech lákadel, která toto středisko nabízí. Po posledním lyžování nás čekala cesta domů, kam jsme se všichni šťastně vrátili v sobotních ranních hodinách.
Myslím, že si všichni náš zájezd užili na 100 % a doufám, že se v Itálii příští rok opět potkáme.