Dne 8. 12. se na tréninku mladších minižákyň U12 ve Varnsdorfu ukázal Robert Landa, hráč A týmu ligového BK Děčín a v létě také asistent trenéra úspěšné ženské reprezentace U17. Hlavní trenérka týmu Zdena Kubíková si postěžovala na nedostatečně zvládnuté přihrávky, a zda by se tedy Robert mohl zaměřit právě na ně.
Zapracování uvedl formou hry na babu s nutností přihrávek a herních signálů, které se s holkami již předtím nacvičovaly. Tyto hry jsou vhodným způsobem zapracování do tréninku takřka pro všechny věkové kategorie, stimulujíc specifickou basketbalovou rychlost a podle pravidel ‚baby‘ pak dílčí dovednosti.
Bylo vidět, že Robert umí s dětmi pracovat a jeho citlivý přístup rezonuje s jeho praxí s ženskými týmy. Ukázal holkám další, koordinačně náročnější varianty atletické abecedy a také další možnosti a kombinace dynamického strečinku, který již používají.
Opakování je v motorickém učení skutečně ‚matkou moudrosti‘, protože navzdory předchozím nácvikům přihrávek, holky musely být opravovány od samotných základů. Jistě to má co dělat s jejich motivací, kdy každé dítě vidí v technickém tréninku, a vůbec v celém týmu, něco jiného a podle toho k cvičení přistupuje. Robert proto zopakoval trenérské moudro, že hráčky by měly za každou cenu usilovat o perfektní provedení všeho, co cvičí a co dělají. Jinými slovy: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Další cvičení na přihrávky už postupovalo metodickou řadou známou od uznávaného italského trenéra minibasketbalu, Maurizia Mondoniho. Ta jde od prostého nácviku jednotlivce přes situace 1 na 1 k postupné spolupráci více hráčů. Důraz je kladen na správné vyhodnocení a řešení nastalé situace, a to s ohledem na dovednosti a mentální vývoj dětí. Bohužel, díky času nebylo možné nacvičit víc, než jednoduchou spolupráci 2 na 1 obránkyni, ale i tak bylo vidět, že není kam spěchat. Těmito zjednodušenými herními situacemi se u dětí rozvíjí právě tzv. herní IQ.
Závěr tréninku patřil stimulaci stabilizátorů a posílení hlubokého stabilizačního systému, kde byl u výběru základních cviků patrný otisk kondičního trenéra Vládi Hojky. Robert ho perfektně zasadil do soutěžení v trestných hodech. Nakonec, s desetiminutovým přetahováním, přišel všemi proklínaný statický strečink a uvolnění. Je škoda, že 90 minut tréninku plného vysvětlování nestačí pro odtrénování celé požadované náplně. Dost s tím souvisí přístup a pozornost dětí, tedy jejich snaha věci provádět buď správně, nebo se flákat.
Škoda, že hráči museli po tomto jednom tréninku odjet. Budeme doufat, že k nám zavítají častěji, aby si kromě trénování se staršími kategoriemi našli také prostor k diskusi s hráči a hráčkami o svých zkušenostech a postřezích z vyšších soutěží.
Jan Hladík