V basketbalu se jedná o zcela zásadní kondiční faktor, především díky komplexitě a náročnosti pohybových projevů. Jeho rozvoj ovlivňuje i kvalitativní úroveň hráčských dovedností. Torsten Loibl, trenér německého BV Chemnitz 99 a hlavní trenér japonské basketbalové asociace, měl 5. října v Nymburce zajímavou trenérskou kliniku. Ze své zkušenosti zdůraznil důležitost rozvoje koordinačních schopností v basketbalové přípravě (dříve nazývaných obratností).
Jako kondiční faktor lze tyto schopnosti adekvátně rozvíjet, a to jak v obecné, průpravné, ale i herně maximálně specifické rovině. Energetické systémy v tomto případě hrají druhotnou roli, zatímco primární je role centrálního nervového systému (CNS), tedy jinými slovy role hlavy a nižších řídících center nervové soustavy.
Nejen Torsten patří mezi zastánce přístupu, že dostatečně vyvinuté a rozvíjené koordinační schopnosti jsou naprosto nezbytným základem pro vybudování kvalitních hráčských dovedností v basketbale. Nazývejme tento proces základní přípravy budováním motorického IQ. Na něm pak můžeme stavět IQ basketbalové, realizované pomocí kvalitně prováděných basketbalových pohybů, technik a dovedností, spojených faktorem taktiky (taktického jednání).
Tento důraz se zdaleka netýká jen žákovských kategorií a přípravky. Efektivní a pokračující rozvoj koordinačních schopností je třeba stimulovat neustále, i v pokročilém hráčském věku. Výzkumy a trenérské zkušenosti prokazují významný vliv na zlepšení hráčských dovedností, také s vyšší prevencí zranění, danou lepším a efektivnějším prováděním pohybů.
K tréninku koordinačních schopností se využívají koordinačně náročná cvičení, tedy složitější činnosti, přičemž se dá skvěle zapracovat nejen rozvoj dalších kondičních schopností (síla, vytrvalost, rychlost), ale i specifických basketbalových dovedností.
Účelem cvičení je především rozšiřování hráčské pohybové zkušenosti a tvořivé řešení složitých pohybových úkolů – odtud tedy rozvoj pohybového IQ. Stačí jen spojit osvojené pohyby v obtížnější celek, či doplnit dalšími úkoly. Zásadní je však neustálá obměna, jinak se cvičení stanou pro hráče a hráčky známá a nebudou mít požadovaný stimulační efekt – snížila by se tak schopnost učení se novým pohybům a dovednostem!
Různých obměn lze ve cvičení dosahovat těmito způsoby:
rychlejším nebo pomalejším provedením,
změnou rytmu,
zmenšováním prostoru cvičení,
omezením nebo vyloučením zrakové kontroly,
zmenšováním plochy opory,
používáním těžšího nebo lehčího náčiní,
cvičením na různém povrchu, v různých terénech,
cvičením „pod tlakem“ (např. v časovém limitu),
asymetrickými pohyby,
jinou výchozí pozicí,
dodatečnými informacemi (měnit průběh pohybu podle akustického, optického či taktilního signálu),
aktivitou partnera.
Při cvičení je nutné dbát na plnou koncentraci, přesnost, plynulost a rytmus provedení. Vědomá kontrola a sebekontrola trénink zkvalitňuje. Trénink v únavě je proto málo efektivní, proto se doporučuje menší počet opakování a zařazení do rozcvičování, či do počátečních fází tréninku, kdy jsou hráči ještě čerství.
Jelikož v basketbalových utkáních lze pozorovat, jak při vysokém tempu a psychickém tlaku dochází k rozpadu techniky i nacvičovaných dovedností, je třeba koordinační přípravě věnovat zvláštní důležitost. Jedině takovou komplexní basketbalovou přípravou lze vytrénovat hráče světové úrovně, kteří se vyznačují maximálním motorickým IQ!
Zdroje:
DOVALIL, Josef a Miroslav CHOUTKA. Výkon a trénink ve sportu. 4. vyd. Praha: Olympia, 2012.
KRAUSE, J. The NABC basketball drill book. Indianapolis, IN: Masters Press, 1998.