Michael Jordan, který v úterý oslavil své 52. narozeniny, je bezpochyby nejlepším hráčem všech dob. Ve skutečnosti je to pravděpodobně jeden z největších sportovců všech dob. V US basketbalové reprezentaci získal 4 zlaté medaile, z toho 2 olympijské; a dvakrát byl US Basketbalem jmenován hráčem roku. Po více než desetiletí byl také tváří celé NBA.
A pak se náhle rozhodl změnit kariéru. Jak dokáže sportovec jeho formátu skončit přímo na svém vrcholu a odejít od jasného úspěchu? Nejen že odešel, ale zároveň provedl něco nemyslitelného, co bylo i na Američany moc. Riskoval svou auru mimořádně zdatného sportovce a vydal se hrát baseball, sport, který od svých dětských let nehrál. Musel si být moc dobře vědomo toho, že lidé budou velmi pozorně sledovat každé jeho promáchnutí, každý jeho hod a strike.
Bylo to jeho ego? Cítil se znuděný? Ne, bylo to jeho psychikou, jeho mentálním nastavením. Jeho myšlení bylo takto nastavené již od střední školy; myšlení, které v jeho duši hořelo od doby, co byl vyloučen ze svého basketbalového týmu.
Abychom pochopili, proč Michael riskoval všechno a dal svou pověst všanc, pojďme nahlédnout do jeho myšlení, myšlení bojovníka:
„Dokáži přijmout porážku a neúspěch, každému se občas něco nepovede. Nemohu ale přijmout to, že bych se o úspěch aspoň nepokusil.“
„Vždy jsem věřil tomu, že pokud do toho vložíte své úsilí, výsledky určitě přijdou.“
„Za dobu své kariéry jsem minul asi 9 000 střel. Prohrál jsem takřka 300 utkání. 26 krát to bylo na mně, abych bodoval vítěznou střelou a já selhal. Ve svém životě jsem selhával znovu a znovu. A to je taky důvod, proč jsem uspěl.“
„Mým krédem je, že pokud mě budeš tlačit směrem k něčemu, co si myslíš, že je moje slabost, pak to otočím a udělám z toho svou silnou stránku.“
„Pokud se snažíte něčeho dosáhnout, překážky vás neminou. Užil jsem si jich spoustu; potkají každého. Ale překážky a potíže vás nesmí zastavit. Pokud narazíte do zdi, neotáčejte se a nevzdávejte se. Najděte způsob jak jí překonat, prorazit, nebo obejít.“
Jak by poznamenala autorka knihy Mindset Carol Dwecková, Michael je ukázkovým příkladem myšlení orientovaného na růst. Je to myšlení, kterým oplývá téměř každý sportovec, jenž dosáhl vrcholové úrovně a dlouhodobého úspěchu. Vaše genetika vám může připravit ideální startovací čáru, ale je to právě tvrdá práce a odhodlání, co určuje podobu té cílové.
Selhání není jen přijímáno, je dokonce očekáváno! Pokud se překonáte k vypětí nad rámec svých stávajících limitů, neúspěch je nevyhnutelný. Zakládá ale pro růst, pro pokrok. Na vrchol se totiž dostanete jedině neustálým zlepšováním. Vítězství není všechno. Růst a zlepšování ano.
Výsledek tvrdé práce, nikoli genetiky
Jordana mohl basketbal nudit. Mohl jen toužit po další výzvě, ale nebyl by riskoval úplně všechno, kdyby nevěřil, že tvrdá práce přemůže jakékoli obtíže. MJ nebyl hloupý. Nemyslel si, že jen díky jeho úspěchu v basketbalu může být úspěšný i v baseballu. Jeho ego nedosahovalo takových rozměrů, aby si myslel, že dokáže uspět v čemkoli. Vůbec ne. Věřil jen v to, v co věří každý člověk s podobně bojovným myšlením: že tvrdá práce překoná všechno.
Coach John Wooden, kterého jsem vám doporučoval v jiném z mých článků, to cítil naprosto stejně. Málokdy se ve svých programech zaobíral vítězstvím nebo prohrou. Místo toho se soustředil na to, aby jeho hráči vždy makali na 100 % a na hřišti ze sebe nechali všechno.
Wooden několikrát prohlásil, že momenty jeho největší pýchy nepřicházely po vítězství rekordního počtu národních šampionátů. Místo toho si nejvíc váží momentů, kdy jeho slabší hráči prohráli, ale přesto ze sebe na hřišti vydali maximum a nezlomili se. Věděl, že pokud se zaměří na proces, výsledky přijdou. Deset vítězných národních šampionátů jeho teorii prokázalo.
Nastavení mysli je určující. Málokdy s vámi budou trenéři diskutovat o psychologii. Ale jak často od trenérů slýcháte, že basketbal je mnohem více o hlavě, než o fyzické stránce? Co děláme pro to, abychom v basketbalu rozvíjeli psychologickou stránku sportovní přípravy? Vštěpujeme našim hráčům myšlení orientované na růst? Nebo na ně jen křičíme a viníme je z našich proher? Pokud chcete dosahovat úspěchu, je na čase začít se zabývat jeho zdrojem.
Pochopení toho, proč MJ přešel z basketbalu do baseballu je v tomto případě skvělým začátkem!
Sepsal Jan Hladík na základě článku How Michael Jordan's Mindset Made Him a Great Competitor, publikovaného na USA Basketball: http://www.usab.com/youth/news/2012/08/how-michael-jordans-mindset-made-him-great.aspx