12.12.2017
Pátek, 1. prosince, 16. hodin. Stopaři vyráží pátrat po Tajemství skřetího hrnce na Modrou hvězdu, ukrytou v hloubi lesa nad Tanvaldem.
Hned po příjezdu jsme mile překvapeni třiceticentimetrovou vrstvou sněhu. Paráda! S batohy na zádech si vyšlápneme bývalou bobovou dráhu a už jsme na chatě. Okamžitě se pouštíme do přípravy dřeva, abychom mohli roztopit krb. Když už oheň vesele praská, večeříme a hrajeme Samurajský meč. Nato se ukládáme ve společenské místnosti ke spánku, z kterého nás vyruší myší škrábání. Ráno s překvapením zjišťujeme, že se nám pustily i do našich zásob. Líčíme na ně pasti a vypravujeme se do zimní krajiny na celodenní výlet na rozhlednu Štěpánku. Putujeme po zelené turistické značce přes Dub na Šumburku k Betlému v Lesoparku na Sluneční. Zde obdivujeme překrásnou vánoční výzdobu od figur zvířátek s pravou srstí po postavy v reálné velikosti. Dál nás kroky třpytivou sněhovou pokrývkou vedou k Majáku Járy Cimrmana a skrz obec Příchovice až na Štěpánku v nadmořské výšce 959 metrů. Z rozhledny si užíváme výhledy na všechny strany, sluníčko ozařuje všude kolem zamrzlé rozlehlé lesy. Po odpočinku a obědě okolo 14. hodiny se vydáváme zpátky na chatu. Cestou si užíváme zimní radovánky - koulovačku, skákání do sněhu a jízdu na PET lahvích. Z Příchovic putujeme po žluté, přes Šulíkovu skálu. Na Modrou hvězdu se dostáváme poměrně promrzlí a těsně před setměním. Zatopíme si, chystáme Štědrovečerní hostinu, vyrábíme vánoční ozdobičky, zdobíme stromeček, posloucháme koledy, zapálíme si prskavky, přejeme si svíčkové přání, pojídáme cukroví a na co se všichni těší nejvíce – před půlnocí na naši chatu zavítá Ježíšek! Než se uložíme ke spánku, hrajeme Dominion. V neděli ráno nás probouzí rána. Oslavujeme Krmiče jako velkého lovce. To totiž skolil myš. Po velké slávě a slavnostním focení vaříme oběd, balíme si věci a dáváme chatu do pořádku. Když už je vše na svém místě, vyhlásíme výsledky celopobytové hry a Patrik může nakouknout pod pokličku Tajemného skřetího hrnce. Dále už následuje jenom zpáteční cesta vlakem domů, do civilizace.
Martin Hoško