O NÁS: Kateřina Loubková: Moji tutoři se můžou pro děti přetrhnout

V institutu působíte jako gestorka nezávislých tutorů. Co si pod tím mám představit?
Všechny aktivity, které nejdou zařadit pod nějakou akademii, mám na starosti já. Nejde jenom o sportovní záležitosti, ale i kulturní. Například paní Ježková ve Varnsdorfu jezdí se seniory na výlety, pořádají kulturní akce… a přesně takové věci spadají pode mě. Mám pod sebou například plavání, judo, náboženství ve Velkém Šenově, záchranáře atd. Nedávno jsem přišla o aerobic, ten se osamostatnil. Já to dělám hrozně ráda, protože zase přijdu do styku s jinými lidmi, a obdivuju všechny, kteří pro děti něco dělají. Ty lidi se můžou přetrhnout, člověk pozná, že do toho dávají opravdu všechno.

S čím konkrétně pomáháte gestorům?
Nastavili jsme teď nějaká pravidla, jednou měsíčně musíme podat zprávu z hospitací a návštěv. Já si udělám harmonogram, koho ten a ten den stihnu navštívit, vezmu to přes celý výběžek. Snažím se tedy každého jednou za měsíc navštívit, nejlépe přímo při kroužku nebo aktivitě. Nejraději to celé objedu na kole, spojím tím příjemné s užitečným. Samozřejmě se nahlásím předem, aby to nikoho nestresovalo, aby tutoři neměli pocit, že je jdu na něčem nachytat.

Co se ve Vaší pozici změnilo od doby, kdy jsme spolu dělali naposledy rozhovor, to znamená od roku 2014?
Pozice gestora nezávislých tutorů v té době teprve vznikala, teď například jednou za čtvrt roku podávám kompletní zprávu o činnosti. Celou tu dobu se struktura institutu vyvíjí k lepšímu, v současné době se blížíme k ideálu. Máme rozdělené akademie a já mám to, co se do nich nevejde. Je to opravdu dobře vymyšlené a funguje to.

Vy jste v institutu od jeho vzniku, to znamená už čtyři roky, v čem vidíte největší posun?
Teď tu máme rozhodně lepší systém, pořádek a vybírají se takoví lidé, aby se tu všem dobře dýchalo. Nejsou tu ani žádní prospěcháři, paní ředitelka má výborný čich na lidi a dokáže je odhadnout. Celkově se mi líbí, jak teď funguje vedení institutu, spolupráce paní Doušové s panem Šišulákem. Je to harmonická dvojice, dobře se doplňují, umí pracovat s lidmi, jednají na rovinu. Já jsem si také vyslechla hodně negativ a rozhodně mě posunulo to dál.
Zvládáte učit na gymnáziu a zároveň gestorovat v institutu?
Pro mě to není problém, jelikož nemám rodinu, takže se po těch odpolednech zvládám  věnovat nejenom sobě a svému sportu, ale i institutu. Mimoto stíhám hodně dodělat o víkendech.

Před dvěma lety jste mi řekla, že si připadáte jako takový a teď cituji „poctivý blbec“, jelikož všechno oddřete. Pořád to platí?
Rozhodně, já jsem taková včelka dělnice. Mám třeba problém ve škole vymyslet téma, mít nápad, možná nejsem kreativní nebo jsem líná přemýšlet, všechny návrhy zavrhnu ještě v hlavě a ani je nahlas neřeknu. Já jsem prostě pracovitý tvor, hrozně mě těší, když můžu pracovat rukama.

A jak je to s Vámi a triatlonem, vyhráváte stále všechny závody?
Takhle, já si spíš umím vybrat závod. Nejezdím na krajské a republikové soutěže, spíš objíždím okolí ve výběžku a troufám si říct, že se sestrou tu zatím konkurenci nemáme. Těch triatlonů je tady hodně, potkávám se s kamarády a to mě na tom baví.

Kde sebe sama vidíte za deset let?
To už tady budu tlačit kočárek s dvojčatama. Teď je mi třicet pět a myslím, že je nejvyšší čas. Paní ředitelka vždycky naznačuje, že jestli máme tyhle myšlenky, ať už si pomalu hledáme nějakou dočasnou náhradu, která by zatím tu funkci převzala. A já už si pomalu mapuji okolí, kdo by tak třeba mohl…