O NÁS: Nikola Jindrová – život u volejbalové sítě

Moje nejoblíbenější…
…jídlo: Špalíčky, zelí a maso.
…barva: Asi všechny veselé barvy.
…film: Televizi moc nestíhám, tak žádný nemám. Jsem ráda, když stihnu večer zprávy.
…činnost: Samozřejmě volejbal, beachvolejbal, tenis a brusle!

Jak jsem se dostala k volejbalu: To už je hodně dlouho, bylo mi asi šest, když jsem začala mít zájem o míč. Byla jsem taková otravná holčička, která si chtěla pořád pinkat. Takhle jsem se k tomu dostala. Všichni okolo to vydrželi, pinkali si se mnou a mě to baví až do dneška.

Proč volejbal: Je to vlastně rodinný sport, hraje ho ségra i mamka. Teď už ho hraje i čtyřletá neteř, takže žiji volejbalem, pět dní v týdnu. Je to nádherný sport, ale náročný.

Můj tým: Jsem ve druhé lize v Rumburku, působím na postu smečařky. Daří se nám dobře, ligu hrajeme již sedmým rokem. Snažíme se to udržet, pořád sháníme nové hráčky do kádru, protože nám stárnou ty opravdové stálice. Potřebujeme, aby nám dorostly děti, které trénujeme.

Oblíbený hráč: Když mi bylo šest, měla jsem jako idola nahrávače Lukáše Ticháčka. Ten už působí někde v zahraničí.

Koníčky: Ráda čtu, ale nemám na to moc času. Když se najde chvilka, tak si to užívám.

Životní motto: Carpe diem – užívej dne.

Životní vzor: Rozhodně mamka.

Kde se vidím za deset let: Doufám, že tam, kde jsem. Mám víceméně všechno, co jsem si přála – práci ve školce, v institutu, rodinu, přítele a volejbal. Ve školce jsem na hlavní pracovní poměr, teď už to bude sedmým rokem.

Životní cíl: Už asi opravdu všechno mám. Jen bych ještě chtěla hodně dětí, teda jako svých vlastních. (smích)

Z čeho mám strach: Asi z toho, že administrativy bude ještě víc, než je. A to jak ve školce, tak v institutu. Čím méně papírování, tím více se budeme moci věnovat dětem.

Čeho v životě lituji: Ničeho. Co se mělo stát, to se stalo. To člověka vždycky posílí, je to další zkušenost do života.

Na co jsem pyšná: Rozhodně na kolektiv, co mám v akademii. Na trenéry, které mám pod sebou. Úžasně se věnují dětem, jsou ochotní a skvělí.

Moje nejlepší vlastnost: Dochvilnost, na tom si zakládám.

Moje nejhorší vlastnost: Jsem hodně lítostivá.

Co dělám v institutu: Jsem gestorkou Volejbalové akademie Šluknovska. Obnáší to jednání s lidmi, hodně administrativy, ale hlavně práci s dětmi. Trénujeme je v rumburském středisku, tam mi hodně pomáhá rodina. Jinak máme v akademii ještě středisko v Mikulášovicích a ve Varnsdorfu.

Jak Volejbalová akademie vznikla: Já jsem byla u vzniku jako tutorka, ale myslím si, že to vzniklo na základě Basketbalové akademie. Byla snaha sjednotit tyto střediska, i když my se snažíme především brát to jako zájmovou aktivitu, vyloženě nehledáme talenty. U nás mají šanci všichni.

Jaké kroužky v rámci Volejbalové akademie fungují: U nás jsou děti od šesti do šestnácti let. Samozřejmě jsme si děti rozdělili i podle výkonosti, aby měly šanci se stále zlepšovat. Pak už odcházejí na střední a vysoké školy. Ten, kdo u volejbalu vydrží, se k nám často vrací mezi „ženský“. Dohromady asi s devadesáti dětmi pracuje šest kvalifikovaných trenérů, často nám při akcích pomáhají rodiče. V Mikulášovickém středisku trénuje 20 dívek od 8 do 14 let. Ve Varnsdorfu navštěvuje tréninkové jednotky 24 dětí, z toho dva tři kluci. Pro děti je během roku připraveno mnoho akcí (pravidelné turnaje nebo soustředění).

Co je v akademii nového: Na začátku sezóny jsme se přihlásili do volejbalového svazu. Tam působí mladší žákyně, hrají krajský přebor „čtyřky“. Dali jsme kvůli tomu dohromady dívky ze dvou středisek, a to z Rumburku a Varnsdorfu. S těmito děvčaty jezdíme i mimo výběžek (Turnov, Liberec, Nový Bor). Dále jsme naši nejstarší kategorii přihlásili do okresní soutěže žen, kde budou hrát hráčky z Rumburku. Doteď se jezdilo po turnajích stylem - kdo mohl, ten mohl. Tato soutěž už je zkouška zodpovědnosti, už tomu ten čas musí věnovat. Těch akcí pro děti je teď tolik, že nám zaberou mnoho víkendů.

Jak probíhá volejbalový trénink: Nejdřív poučíme děti o bezpečnosti, klasické rozehřátí a protažení, zkoušíme jednotlivé herní činnosti jednotlivce a herní kombinace. Tréninky se snažíme přizpůsobit kromě volejbalu také na chování v kolektivu, spolupráci, ohleduplnost, cílevědomost a hlavně zodpovědnost. Trénujeme hodinu a půl dvakrát týdně. Hodně inspirace čerpáme z nové knihy pro trénink mládeže od Dr. Haníka.

Jestli kluky zajímá volejbal: V našem středisku v Rumburku máme čtyřicet pět dětí, z toho je pět kluků. Volejbal je asi větší lákadlo pro holky, ale bereme všechny. V Rumburku se hrála mužská soutěž, ale kvůli nedostatku hráčů zanikla.

Největší problém Šluknovského výběžku: Nedostatek tréninkových míst z důvodu velké obsazenosti tělocvičen. Málo lidí, kteří chtějí pracovat s dětmi. A tím pádem nedostatek kvalifikovaných trenérů.

text: Ondřej Obergruber
foto: Jakub Trmal