23.08.2016
V propagační sekci Schrödingerova institutu pracuje člověk, kterého můžete potkat na mnoha akcích a vždy je za kamerou. Kreativní Petr Číla, který už od základní školy natáčí videa pod svým studiem Vandej, teď plánuje první opravdový film – Kriminálku Rumburk. Vše si točí i stříhá sám a jeho Kriminálka stihla za tři týdny vyprodat dva kinosály.
Jak dlouho už Kriminálku Rumburk točíš?
Začali jsme na konci května, vím to docela přesně – 29. května. To celé a skoro každodenní natáčení probíhalo celý červen až do 5. července. I teď o prázdninách dotáčíme, ale jsou to už jenom takové detaily, nic zásadního. Všechny složité scény – třeba natáčení v nemocnici a na podobných místech – jsou dokončené.
Máš už představu o stopáži?
To se uvidí ve střižně, ale vypadá to, že Kriminálka vyjde na hodinu. Zkoušel jsem si celý scénář číst tím stylem, jak by to mělo vypadat, a vycházelo to na 58 minut.
Ty jsi připravoval celý scénář ke Kriminálce?
Ano, úplně celý. Už na základce, když jsme začali natáčet videa, jsme se s kamarády domluvili, že by bylo skvělé udělat kriminálku. Šli jsme do jednoho domu u nádraží, vzali jsme kameru… a fakt jsme tu kriminálku natočili. Nebyla ale nikdy vydaná, hrálo nás tam tenkrát šest a bylo to o tom, že jsme našli krev, ale byl to kečup. (smích) To bylo v roce 2010. A teď to bude už opravdu film.
A co s filmem plánuješ dělat dál?
Rozhodně bude mít premiéru – 30. září v rumburském kině. Tu už jsem stihl vyprodat, takže hned poté bude následovat další promítání, aby se dostalo na všechny. Nevím, jestli to nebude hned derniéra, třeba si to najde fanoušky! (smích) A co s tím dál, to ještě přemýšlím. Nechci to dávat volně na internet, protože by pak lidé neměli důvod jít do kina. A film si prostě nejvíc vychutnáte v kině.
Na Facebooku jsem viděl, že jsi zkoušel vybírat peníze přes Hithit na DVD s filmem.
Asi vím, proč to nevyšlo. Chtěli jsme hrozně moc peněz. (smích) Nefungovalo to, možná proto, že jsme nebyli úplně zpropagovaní. Neříkám, že teď jsme známí, ale to bylo ještě v době, kdy jsem netočil nic ani pro výběžek.eu, ani pro Schrödingerův institut.
Když mluvíš o Kriminálce, často zmiňuješ zajímavé prostory, kde se natáčení odehrávalo.
Ano, protože hlavně Rumburáci budou mít radost. Tak já začnu něčím pozitivním, anebo… Točilo se na rumburském hřbitově, v nemocnici, na gymnáziu, v Lužanu i v cukrárně. Točilo se i na náměstí, když tam byl nějaký zájezd německých turistů, rovnou si nás nafotili. Byli jsme také v jedné samoobsluze, jméno říkat nesmím, a v obchodním domě Ratio, tam to říkat smím. (smích)
Největší problémem bylo, když jsme u bazénu točili sprejerské scény. Odehrálo se to tak, že jsme vzali sklo a opřeli ho o zeď bazénu. Sprejeři vzali sprej a stříkali barvy na to sklo, které nešlo vidět, takže to vypadalo, že sprejujeme na zeď. Najednou přijela policie, bylo to večer okolo desáté, a ptali se, na co máme ty spreje. Trochu se divili, když jsme řekli, že natáčíme film, ale nakonec jsme jim dali samolepku a pozvali je do kina. Někdo je na nás prostě zavolal. Mrzí mě, že nevím, jak se jmenují, takže je tímto zvu! (smích) Úžasná byla také scéna požáru u nádraží. To bylo udělané pomocí dýmovnic a vyrobili jsme tím hrozný kouř. Chudáci herci, kteří na té scéně byli. Odměnou jim byla scéna v pizzerii, kde jsem hercům objednal pizzu. (smích)
Jak jsi hledal herce do Kriminálky?
Už když jsem psal scénář, tak jsem si k těm rolím psal jména kamarádů, kteří by se na to nejvíc hodili. Představoval jsem si, jak by to řekli a jak by to zahráli. Někdy samozřejmě něco nevyšlo, tak jsem musel herce nahradit. Kvůli filmu jsem poznal i spoustu nových lidí, z toho mám opravdu radost.
Ty jsi tento film natáčel i před rokem, ale nějak to nevyšlo…
…no, to jsem byl ještě mladý a nezkušený. (smích) Začali jsme už natáčet, měli jsme pár věcí hotových, jenže pak si třeba jedna kamarádka – Veronika, kterou nebudu jmenovat – přebarvila vlasy a já nevěděl, jak pokračovat. Ale určitě to nechci na nikoho házet, bylo toho víc, neměl jsem pořádnou představu a nedokázal jsem všechny herce dohodnout. K určitým scénám je potřeba šest sedm postav a byl problém sehnat je všechny v jeden čas na jedno místo.
Podařilo se ti tentokrát dojednat všechny herce tak, aby se stihl film natočit?
To byla asi největší výzva. Bylo to složité a někdy pomůže kouzlo střihu – ti lidé se třeba ani nepotkali, ale ve filmu budou společně. Já jsem pak trochu zjednodušoval scénář, aby nebyl problém herce nějakým způsobem skloubit dohromady.
Skvělé bylo, když jsme natáčeli u Ratia sebevražedkyni, která se na střeše připravovala ke skoku. My jsme potřebovali nějaké přihlížející, já jsem nevěděl koho a nechtěl jsem tam třeba být já s parukou, aby to nebylo divné. Tak jsme udělali na Facebooku událost – kdo chce, ať přijde a bude ve filmu. Ráno jsme dorazili na místo a on tam opravdu někdo byl! To mi udělalo radost a vůbec jsem to nečekal. Za odměnu dostali všichni samolepku! (smích)
Kolik vůbec stojí lístek na premiéru?
Vstupné je padesát korun, řekl bych lidová cena.
Jak ses vůbec dostal do Schrödingerova institutu?
Byl jsem natáčet akci pro výběžek.eu, udělali jsme nějaké rozhovory… A pak to přišlo. (smích) Ty videa viděla Anička Doušová, asi se jí to líbilo a tak mi jednou napsala, že je v tančírně vernisáž a že nemají kameramana. Takže jsem šel já, natočil jsem to a tím jsem se dostal do institutu, bylo to někdy v březnu tohoto roku.
A co přesně pro institut děláš?
Natáčím videa z akcí, zatím to dělám jen krátce. Většinou přijedu na akci a snažím se z ní udělat video, které bude lidi bavit. Doma to pak upravím, sestříhám a odevzdám. Toho materiálu je opravdu hodně a většinou to musím sestříhat do dvouminutového videa. Teď dělám i pozvánky na různé akce – například streetball nebo rozhovory, dělali jsme také reklamní video na předměty s Kočkou.
Používáš při práci pro SI svoje vlastní vybavení?
Ano, mám svoje, mohl bych si půjčovat erární vybavení, ale je to zbytečné, jsem na svoje kamery zvyklý. Od institutu mám disk, abych měl kam ukládat videa, protože je to opravdu obrovské množství dat – zálohuji totiž originály všech videí, všechen syrový materiál.
Jak vnímáš lidi, se kterými tu pracuješ?
Já jsem hrozně rád za to, jaká se tu sešla parta lidí. Je skvělé, že něco takového funguje. Pro mě to není jen o práci, jsme tady přátelé a trávíme spolu čas i mimo institut. Seznámil jsem se s plno novými lidmi, například jsem poznal skvělou fotografku Páju Váchovou. Ale napadá mě jedna negativní věc – je škoda, že nemáme skupinu na Facebooku, tím dneska všechno začíná! (smích)
Chtěl by ses natáčení věnovat i dál v životě?
Rád bych, můj sen je mít vlastní studio a natáčet videa – někdo mi zavolá, že chce natočit svatbu, a já to udělám. Chci zkusit i reklamy a celkově se tím uživit. Ve volném čase bych pak dělal své pořady, byla by to paráda.
Jak je to s Tebou a Šluknovským výběžkem? Chtěl bys tu zůstat, nebo se chceš přestěhovat někam jinam?
Už jsem o tom přemýšlel a asi bych nechtěl bydlet v žádném velkém městě. Vadí mi, když slyším lidi nadávat, že Rumburk je díra. Já bych tu rád žil. Postavím si v průmyslové zóně studio a lidi za mnou budou jezdit… (smích)
Co je podle tebe ten největší problém Šluknovského výběžku?
Málo akčních lidí, to rozhodně. Když jsme dělali školní televizi na gymnáziu v Rumburku, tak jsem viděl, že s tím nikdo nechce mít práci. Není tu tolik zapálených lidí, přijde mi, že nemají zájem o nic. Ano, je tu pár sportovců, ale chybí mi tu lidé, kteří by řekli: Tak a uděláme tuhle akci a bude pro všechny! Nějaké projekty pro mladé lidi… Na kulturu, které je ve výběžku hodně, taky moc lidí nechodí; dělají se akce a přijdou dva tři lidi. To je prostě smutné – pojďme s tím něco udělat!
Text: Ondřej Obergruber
Foto: Jakub Trmal