Torsten Loibl, trenér německého BV Chemnitz 99ers a sportovní ředitel Japonské basketbalové federace, dne 3. ledna zahájil rok 2015 seminářem pro ČBF ve sportovním centru mládeže BK Nymburk. Protože basketbal je hrou plnou změn a neustálého vývoje, Torsten přijel pojednat především o tom, kam se současný vrcholový basketbal vyvinul. Samozřejmě, ignorovat vývoj basketbalu a jeho trendy je také možnost, ale pro úspěchy v dosahování jeho vrcholové sportovní a dovednostní úrovně je třeba se adaptovat, je třeba se také měnit, či změnu podněcovat.
Atletičnost, agresivita, individualita
Atletické schopnosti hráčů se staly dramaticky zásadní a podmiňují celé koncepty hry. Naprosto vystupuje rozdíl mezi genetickým potenciálem negroidní rasy a rasy europoidní. Europoidní tělesné typy musí zkrátka daleko více trénovat rychlost a výbušnost (nervosvalově specifický trénink) díky obecně nižšímu poměru rychlých svalových vláken (vlákna II. A i B typu) vůči vláknům pomalým (vlákna I. typu). S tímto trendem úzce souvisí i přizpůsobování hráčských technik za účelem dosažení jejich účinnosti v současném typu hry.
Přizpůsobení a proměna hráčských technik
S narůstající rychlostí hry a s nástupem velmi dobře atleticky rozvinutých hráčů se projevily i nedostatky v některých klasických technikách. Ty začaly být neúčinné, a proto došlo k jejich obměnám. Jednou z takových technik je tzv. speed nebo též push dribble, kdy je míč tlačen před sebe a ne pod sebe (jeho metodický nácvik můžete najít v našem článku k rychlým protiútokům).
Některé nové techniky nelze u hráčů rozvíjet bez dostatečné atletické, resp. rychlostní a odrazové průpravy. Například varianty lay up zakončení, tedy dvoutaktu, začaly být více kreativní a jejich technika reaguje na měnící se koncepty hry. Statisticky lze v současných vrcholových utkáních vidět klasický lay up (dvoutakt) jen ve 3 až 6 případech, protože je skoro nemožné s ním úspěšně zakončit přes bránící hráče.
Dominující techniky současné hry na vrcholové úrovni jen podtrhují nutnost rozvoje výskoků a elastické síly přes jednu nohu, tedy unilaterálně. Bez rozvoje nezbytných kondičních schopností a fundamentálních pohybových dovedností tedy nelze dosáhnout ani kvalitního osvojení těchto technik:
- Step back nebo pull back/side move – jump shot z driblinku (Stephen Curry, LeBron James)
- Euro step; https://www.youtube.com/watch?v=RqHfokstHUQ
- Lay up varianty
High shot release
Overhand lay ups (high ball release)
Underhand lay ups a jejich varianty (Euro step, reverse, s kontaktem, atd.)
Floater (z rychlého zastavení, v pohybu, s kontaktem, atd.)
Je nutné si uvědomit, že některé techniky z basketbalu postupně vymizí. Například obrátka (spin) k vniknutí z perimetru je na vrcholové úrovni viděna jen zřídka. Zároveň se ve vrcholné mládežnické kategorii přestalo hrát zády ke koši, neboť to není schopné maximálně zužitkovat atletické schopnosti hráčů a zároveň to nezapadá do současných konceptů hry (viz níže).
Mizí také velmi oblíbený pick and roll, neboť je příliš pomalý ve srovnání s pick and slip nebo pick and pop (po cloně na hráče s míčem se clonící hráč neuvolňuje – neroluje - ke koši, ale uvolňuje se do volného prostoru pro střelu). Pick and slip spolupráce dvojic totiž při správném provedení dostane hráče do ideálního biomechanického postavení shodného se sprinterským úhlem náklonu trupu, jenž nabízí perfektní odrazový potenciál a tedy větší rychlost celé útočné činnosti. Důraz na tyto úhly, resp. na poznatky biomechaniky, je přitom v současných technikách kladen především.
Současné koncepty hry
Koncepty hry opouštějí systémy a řízené akce. Místo toho se prosazuje útočný koncept dribble-drive motion offense (nájezd/vnikání driblinkem) a z něj vyplývající hra na principu drive and kick, tedy ‚najeď do vymezeného území a shoď míč na spoluhráče‘, který jinak patří mezi základní dovednosti špičkových rozehrávačů. Vše v maximální možné rychlosti, ve spojení s atletickým rozvojem nejvyšší úrovně. S sebou to nese i odlišné techniky přihrávek jednou rukou (viz drily na videu).
Agresivita
Kromě prosazovaného konceptu hustle (příklady ukázkového hustle najdete zejména zde a zde), tedy chtění míče za každou cenu, platící za výjimečnou hráčskou kvalitu[1], se prosazuje agresivní útočné doskakování. Hráči nejsou limitováni neúspěšnou střelbou, neboť útočně doskakující, atleticky rozvinutí hráči jsou schopní odražený míč do koše dopravit i v tomto případě (základní příklad zde). To vše už dokonce na úrovni U17! Jde tedy o povýšení taktických základů efektivního doskakování ve spojení s konceptem drive and kick.
Jasné týmové role
Také se začalo objevovat daleko větší množství ‚specialistů‘, dokonce i v mladém věku (U17), což znamená především hráče s jasně definovanou týmovou rolí. Vychází to ale z hráčských rolí dle anglického pojmosloví. Nicméně i tito hráči s jasně definovanou rolí se vyznačují perfektními technickými základy činností jednotlivce a fundamentálními pohybovými dovednostmi.
Přechodové fáze
Přechodové fáze se také změnily. Po zisku míče jeho držitel nehledá rozehrávače, ale každý hráč má za úkol tlačit míč dopředu co nejagresivněji. To opět klade vyšší nároky na jeho základní činnosti, kombinované s technikou speed dribble. Účelem je šetřit čas v rámci pravidla 24 vteřin.
Rozestavení hráčů v útoku
Nutnost zachovat vyvážené rozestavení na hřišti s pravidly spacingu je nadále rozhodující, kdy se dnes prosazuje spíše 2-3 sestava, tedy s vnikáním třech hráčů do vymezeného území se dvěma hráči na perimetru (oproti tradiční 3 venku 2 uvnitř). Vyzdvihuje se schopnost reakce a schopnosti kreativního utváření hry, resp. okamžitého výběru řešení nastalých situací a rozvoj basketbalového IQ. Read and react, tedy čti a reaguj.
Zásadní je vniknutí do vymezeného území, resp. minimálně hlavní snaha celého útoku o vniknutí, a poté rychlé řešení vyplynuvší situace. Z důvodu zachování rychlosti jsou užívány jednoduché metody, jako vniknutí přes clony při udržení principu neustálého pohybu míče. Klasický V-Cut však proti atleticky nadaným týmům nyní nefunguje. Hráči musí znát techniky jako je Fade cut, Flare cut a další, a také si o ně musí umět ve hře říct.
Útočné překonání obrany
Hráči v útoku musí usilovat o to, aby se uvolnili od obrany ve střelecké vzdálenosti. Dovednosti vytváření si prostoru (space making, viz předchozí videa step back a pull back výše) jsou proto dnes u hráčů mnohem důležitější, což vyplývá z nárůstu dovedností agresivní a atleticky nadané obrany. Speed dribble má uplatnění i v tomto případě, neboť je cílem porazit obránce na první driblink (to při analýze hráčů a jejich pohybů vypadá skoro jako kroky).
Hlavní poselství
V Evropě a s europoidní rasou nutně nevybudujeme stejné basketbalisty, jakými disponují Spojené státy či Austrálie. Čeho ale umíme dosáhnout je odpovídající a kvalitní hráčský rozvoj v oblasti precizní techniky a obranných systémů. Cílem by tedy mělo být nejen zvládnutí současných konceptů a technik vrcholového basketbalu, ale též vytvoření takových způsobů hry, které Američanům zamezí jejich styl hry a přinutí je hrát podle našich představ. Vedle toho jde o uvědomění si nezbytnosti kvalitního atletického a pohybového rozvoje na všech úrovních sportovní přípravy. To klade vysoké nároky na taktické a strategické úvahy všech našich trenérů.
Cvičení
Vybrané a doplňující technické finesy pak při ukázkových drilech Torsten rozebírá na následujícím videu z praktické části semináře:
https://www.youtube.com/watch?v=1SsDl8Eaw_c&feature=youtu.be
[1] Michal Ježdík k tomu ve svém článku na portálu 24vterin.cz uvádí, že žádný míč není předem ztracený: http://www.24vterin.cz/visitor/articles/view/87.