Stopaři a Orlí úlet

Je pátek 10. listopadu, něco málo po čtvrté hodině odpolední a oddíl Stopařů vyráží na víkendovku. Tentokráte do Chrastavy, pokusit se zachránit před hlodavými holuby co největší množství orlích vajec.

Po příjezdu a ubytování v klubovně TO Perseus vyrážíme na podvečerní procházku městem, kdy se nám daří i přes drobný deštík odlovit dvě kešky. Po večeři nás čeká první etapové hra – Stavba hnízda. Každý účastník výpravy má v opatrovnictví tři vajíčka, umístivši se soutěžící v etapovkách na posledních dvou místech předávají jedno vajíčko prvním dvěma. Kdo bude mít na konci největší snůšku, vítězí.

Druhý den ráno si každý bereme jedno vajíčko do ruky a jako ptačí máma se ho snažíme uchránit před všemožnými útrapami po celou dobu cesty až na nádraží, kde nás čeká vlak do Chotyně. Odtud šlapeme na Bílé kameny zvané též Sloní. Jakmile si prolezeme každou skulinu morfologicky výrazné skupiny dvacetimetrových pískovcových skal, jež z dálky připomínají zkamenělé sloní stádo, měníme pro mokré boty a poměrně dosti velkou zimu dosavadní plán cesty a po červené a modré turistické značce rychlým krokem chvátáme zpátky do Chrastavy, kam mírně zmoženi dorážíme po 16. hodině. Ale ani to nám nezabránilo pokračovat v ptákovinách (etapové ptačí hry). Vyzkoušeli jsme si mimo jiné Ptačí nos a Krmení mláďat – Žížala k večeři. Po celodenním výletě poměrně brzy usínáme.

V neděli ráno nás čeká jen kratší vycházka přes Ovčí horu na zříceninu hradu Hamrštejn a transbordéru přes Lužickou Nisu. K posledním ptákovinám patřil vývržek a kladení vajec. Bomba!
K pozdnímu obědu si dáváme kuře na paprice, a pak už jen balíme a uklízíme chatu. Samozřejmě že nezapomínáme vyhodnotit a odměnit nejen nejlepší účastníky.
A jak jinak, vlak, jenž nás odváží zpátky domů, má 30 minut zpoždění.

Martin Hoško