21.03.2016
Když nám u nás letos zima opět moc nepřála, vydala se početná skupina milovníků prašanu a dlouhých sjezdovek do italských alp. Přečtěte si pohled jednoho z účastníků.
Letos, stejně jako v loňském roce, jsme si museli v neděli 6. 3. řádně přivstat, abychom mohli po šesté hodině ranní vyrazit z Varnsdorfu směrem do Itálie do našeho oblíbeného penzionu Nussbaumerhof v italské vesničce Rodeneck. Cestou jsme v Liberci a Praze vyzvedli ještě několik spolucestujících a řidiče (kuchaře) Karla. Pak už, provázeni vůní řízků a dalších pochutin, hurá směr České Budějovice, Insbruck, Brenerský průsmyk a Rodeneck. Cesta proběhla, až na hodinu a půl dlouhé zdržení na rakousko-německých hranicích, bez větších problémů. Kolem 18. hodiny jsme dorazili do penzionu, kde nám paní domácí rozdělila pokoje, a pak už jen klasická opulentní večeře a hurá do postele srovnat záda po cestě a pořádně si odpočinout na pondělní lyžovačku.
V pondělí jsme vyrazili do "rodinného střediska" Ratschings, které nás přivítalo zataženou oblohou a sněžením, což ale vůbec nikomu nevadilo, protože si díky tomu mnozí z nás letos poprvé užívali nefalšované zimy. Na parkovišti si Smrčoun a Šíša zorganizovali svou skupinu a vyrazili jsme směr sjezdovky. Během dopoledne sněžení polevilo, a my jsme si mohli užívat 20 cm čerstvého prašanu všude kolem sjezdovek.
K úterním sněhovým radovánkám jsme si zvolili středisko Plose, tyčící se nad městem Brixen. Po nočním sněžení nás opět čekala spousta prašanu. Během tohoto dne na nás několikrát vykouklo i sluníčko, a my začínali věřit, že nás po celý týden nebude provázet jen zamračená obloha, ale že si užijeme i sluníčka, na které jsme každý rok zvyklí.
Středeční den byl ve znamení největšího střediska této části Alp Krönplatz, které nabízí nepřeberné množství sjezdovek od modrých až po několikakilometrové černé. Sluníčko si pro nás v tento den vyhradilo cca 4 hodiny a my jsme si ho náležitě užívali nejen na sjezdovkách, ale i na slunečních terasách před nepřeberným množstvím restaurací a občerstvovacích stanic.
A pak přišel čtvrtek, den jako vystřižený z katalogu na ideální dovolenou v Alpách. Již od rána cestou do rezortu Alta Badia nás provázelo „azuro“ a během celého dne nás neopustilo. Někteří z nás využili návštěvy tohoto střediska k legendárnímu celodennímu lyžařskému výletu kolem horského masivu Sella (tzv. Sellarondu). Ostatní si užívali prosluněných sjezdovek v okolí městečka Corvara.
Nakonec přišel pátek, den, na který se nikdo z nás netěšil. Ráno jsme naposledy posnídali v penzionu, naložili autobus a vyrazili na poslední lyžování do střediska, ve kterém jsme v pondělí začínali. Ratschings se nám za naši náklonost odměnil prosluněným dnem, a nám se odpoledne nikomu nechtělo opustit sjezdovky a jít se převléci na cestu domů. Nedalo se však nic dělat a tak jsme naložili lyže a snowboardy do autobusu, naposledy se posilnili párky, které nám celý týden připravoval řidič Karel, a vyrazili jsme domů. Cesta domů proběhla, až na opětovné zdržení na německých hranicích, bez problémů, a my se v sobotu kolem čtvrté hodiny ranní opět vrátili do Varnsdorfu a Rumburku.
Nakonec se sluší poděkovat Martinu Smrčkovi za to, jak se věnoval svým svěřencům. Hláška odposlechnutá při příchodu k autobusu po lyžování "Jezdit se Smrčounem je nejlepší!" budiž toho důkazem. A samozřejmě Honzovi Šišulákovi za bezproblémovou organizaci celého zájezdu.
Za spokojené účastníky napsal hlodavec z vyňatých slov po s.