Volný čas na internátu trochu jinak

Počasí slibovalo perfektní akci, která byla ve znamení turistiky. Z varnsdorfského vlakového nádraží jsme vyrazili do stanice Jedlová, odkud nás čekal nijak jednoduchý pochod zpět do Varnsdorfu se zastávkou na samotném vrcholu třetího nejvyššího kopce Lužických hor. Dobytí tohoto kopce nebyl výkon nikterak heroický, neboť zdatným jedincům se podaří z jedlovského nádraží dojít na vrchol Jedlové i za 40 minut. Nám se to podařilo pohodovým tempem asi za 50 minut. Výhodou bylo, že jsme mohli doplnit vypocené tekutiny v místní restauraci. Někteří z našich řad měli ještě tolik energie, že si vyběhli i na zdejší rozhlednu pod záminkou, že chtějí znát skutečný počet schodů. Náročnější část naší výpravy však byla stále před námi. Sestup z Jedlové severní stranou, kde leželo ještě dost sněhu, byl pro některé z nás zážitkem, na který se jen tak nezapomíná. Třeba takové neúmyslné sednutí do kamenitého, přesto bahnitého podkladu vlivem podjetí nohou v rozbředlém sněhu nebylo zrovna plánovaným počinem. Krom špinavého ošacení a úžasného pobavení celé skupiny turistů se však nic vážného nestalo. Někteří jedinci volili originální způsob sestupu a to jednoduše po zadku. Nic nevadilo tomu, že tepláky byly v okamžiku promočené naskrz. Důležitá byla skvělá nálada a adrenalin v krvi. Ze svahů Jedlové jsme dorazili k poutnímu kopci Křížový vrch, odkud jsme seběhli do údolí a přes Hraniční buk zpět do Varnsdorfu. Velký obdiv patří těm, kteří tuto výzvu zvládli a těší se na další společnou akci.