10.03.2015
Článek je psán v sobotu, když už jsme vstřebali všechny zážitky a akci vnímáme jako celek, ve kterém není příliš prostoru na nějaké negativní vzpomínky. Až na jednu, kterou souhrnně označujeme "dědek". Máme pro vás jednu radu: kdybyste hledali ubytování v Bedřichově, vyhněte se Penzionu Diana. Kromě nerudného pana provozního vás tam nic moc nečeká...
A teď zpět k pozitivním věcem. 39 dětí, 39 příběhů. Příběhů, jejichž součástí teď bude i 5 dní, které, jak doufáme, si děti užily. Začněme asi u lyžařů: ti zkušenější se přiučili trikům, kterými mohou oslňovat ostatní lyžaře na sjezdovkách a začátečníci si vyzkoušeli, jaké to vlastně na lyžích je a po třech dnech strávených na nich byli schopni sjet to, co si předsevzali. A z toho máme samozřejmě ohromnou radost. Naši instruktoři dokonce prezentují tento výcvik, jako soustředění nové české reprezentace. Nikdo se nevzdal, nikdo nedělal na sjezdovkách ostudu (možná nějaký slalomář na vleku, ale vem to čert) a nikdo nenaplnil naše očekávání tím, že by si stěžoval a vztekal se. To ale neznamená, že bychom si neužili dost breku. Po zabavení mobilů však stesk po maminkách vystřídalo nadšení z pobytu, což bylo ponaučení pro nás a příště už s mobily nebudeme tak shovívaví. Co se bobařů týče, mysleli jsme si, že je bobování brzy omrzí, ale když i v pátek nadšeně souhlasili s tím, že půjdeme zase (už naposledy) na kopec bobovat, zjistili jsme, že naše obavy byly zbytečné. Bobování jsme zpestřili výšlapem na rozhlednu Královku, kam šli všichni průměrnou rychlostí 0,5 km/hod, ale sjížděli z ní v průměru 50 km/hod. Čímž jsme si snad umazali vroubek za ten "hroznej kopec a nudnou rozhlednu."
Pro nás dospělé (mající pud sebezáchovy) byl už tento sjezd dost velkým adrenalinem, ale to jsme ještě nevěděli, co jsme si na sebe ušili, když jsme pro děti vymysleli krátký výlet na atrakci zvanou "snowtubing". Děti byly samosebou ze zběsilé jízdy na pneumatice nadšené, ale nám to teda stačilo jednou, abychom cítili včerejší oběd. Poslední den se konečně nechal vidět i Yetti. Viděla ho a povídala si s ním však jen pančelka Barča, protože děti byly zrovna pryč. Ve sněhu před chalupou se totiž objevily jeho stopy, a tak se po nich všichni vydali. Cestou se pár lidí (samozřejmě, že zcela bezdůvodně :)) leklo a nakonec se všichni sešli v lese - bez Yettiho. Potom došli zpět na penzion, kde našli akorát vzkaz, špinavé hrníčky (no to měl asi pan provozní radost...) a zapomenuté hůlky! Pak se ale nejspíš vrátil ještě v noci, protože v pátek ráno se většina dětí probudila s pomalovaným obličejem! Zvláštní...
Od dětí jsme se, jak jinak, dozvěděli mnoho zajímavých věcí. Jako třeba to, že Fanta je vlastně z mandarinek (takže si jí můžete neomezeně dopřávat - hlavně večer), že doma jedí úplně stejné množství brambůrků a čokolády (příslušné úřady už jsme kontaktovali :)) a třeba i to, že Hašlerky jsou nejlepší prevencí proti kašli.
Jediné zranění bylo hned první den a byla jím tříska, za kterou si vlastně Ritchie nemohl sám. Mohli za něj hokejisté, protože na otázku "Jak se to stalo?" přišla odpověď "Eeee...hokej." (klíčová slova byla také skákání a postel, ale to už jsme si museli odvodit sami.)
Nakonec se článek, který měl být jen rychlým souhrnem všeho, stejně stal výčtem jednotlivých (naštěstí jen některých) zážitků, ale snad čtenáři odpustí.
Vaše děti byly skvělé, zpravidla spolupracující, šikovné a vůbec...pobytový tábor jsme čekali o 95% horší!
Děkujeme rodičům, že nám na týden půjčili děti, dětem, že to s námi vydržely a majiteli penzionu za to, že víme, kam příště nejezdit!