Málokdy se dětem, ale i dospělým poštěstí setkat se s člověkem píšícím knihy. A že jich Rosťa napsal požehnaně. Pohádkové pro děti, fantasy pro dospělé a knihy o přírodě a turismu pro všechny.
Když jsem ho nesměle požádal, zda by nemohl přijít do naší klubovny, neváhal ani chvíli. Před setkáním jsme si vyrobili vlastní záložky do knih s nadějí, že dostaneme všichni autogram (což se nám na konci setkání také podařilo).
Rosťa nám v první části workshopu s profesionalitou sobě vlastní přečetl svou nejnovější pohádku „Jak čert Mojmír neuměl být zlý“. Děti i my dospěláci jsme ani nedutali a odměnili ho dlouhotrvajícím potleskem.
V druhé části jsme se stali (pod jeho vedením) začínajícími spisovateli a společnými silami zkusili, jak se taková pohádka píše. Po počáteční nesmělosti se však všichni vrhli do víru děje a najednou jsme všichni nadšeně zjistili, že to s naší fantazií a představivostí není zas tak špatné. Pohádku jsme nazvali „Jak se maminka bála podívat do zrcadla“. Dokonce se nám dočkalo uznání, že s takovým nadšením se Rosťa často nesetkává. Ono to také bylo tím, že za takový profesionální pedagogický výkon by se nemusel stydět nejlepší učitel.
Nikdo nevěřil, jak rychle ty více než dvě hodiny utekly. Samy děti za mnou přišly, že by si pan spisovatel zasloužil nějaký dárek. A tak mu všichni napsali dopis a nakreslili portrét čerta Mojmíra. Když jsem ten dárek Rosťovi předával, měl z něj očividnou radost. A tak to má být.
Mirek, Hana a Dana